Názory a argumenty

Vážení posluchači, je nám líto, že vám dnes nemůžeme nabídnout z důvodu stávky pracovníků Českého rozhlasu váš oblíbený pořad. Více informací se dozvíte na našem zpravodajském serveru iROZHLAS.cz. Děkujeme za pochopení.

Někomu pobuřující šok, jinému žaludeční nevolnost, řadě odpovědných funkcionářů z mnoha zemí hrůzou vstalé vlasy na hlavách. To vše, a jistě mnohem víc způsobil páteční verdikt Mezinárodní sportovní arbitráže – Court of Arbitration for Sport neboli zkráceně CAS, vyhovující odvolání Ruské hokejové federace a s okamžitou platností rušící zákaz startu ruských reprezentací na pěti nadcházejících světových šampionátech v příštím roce.

V oblasti kolem Ruskem okupovaného ukrajinského města Olešky skončilo v neděli ve 22:59 místního času lokální příměří, které bylo vyhlášeno 27. října. Podle agentury AFP, která se odvolává na vysokého představitele ukrajinského prezidentského úřadu, Rusko odmítlo příměří prodloužit.

O víkendu se v řadě evropských měst konaly demonstrace. Tisíce mladých lidí protestovaly proti válkám, klimatické krizi, a hlavně rostoucím životním nákladům. V Praze, hlavním městě Česka, byl překvapivý klid. Přesto je na tom Praha po započítání cen bydlení – nájemního i vlastnického – v poměru k celkovým příjmům výrazně hůř než ostatní města.

Ministr Zůna předložil poraženeckou koncepci armády. Ohrožení země ať řeší někdo jiný. Dostupnost bydlení se s růstem úrokových sazeb dál zhorší, politické řešení je v nedohlednu. Evakuace Olešek. Ruští hokejisté smějí na led. Digizmatek na steroidech. A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Kamila Pešeková.

Ten dokument by se měl správně jmenovat Jak podrazit spojence v Severoatlantické alianci a nabídnout se agresivnímu Rusku jako snadná oběť. Řeč je o koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2040, která se po měsících odkladů dostává na jednání vlády Andreje Babiše (ANO).

Svět se dostal do stavu varu. Hned tam, hned onde probublávají na povrch projevy lidové nespokojenosti: pouliční nepokoje, doprovázené střety s policií, žhářstvím, rabováním a všelikým vandalstvím. Průchod svým bořitelským vášním dávají jen v Evropě stovky tisíc občanů ještě nedávno vcelku poslušných zákonů.

První vzpomínku na 28. říjen mám ze školy, bylo mi deset či jedenáct let a paní učitelka, které se už muselo říkat soudružko učitelko, s námi chtěla slavit Den znárodnění. Bylo to pár měsíců poté, co obrazy Stalina a Gottwalda ve třídě vystřídaly Masaryka a Beneše a po kříži, který stával vedle, zbyl jen vyšisovaný bílý stín.

Toto není politický komentář. Nevyjadřuje žádné stanovisko ani názory. Jedná se pouze o nepolitické kladení slov za sebou.

Už jsme si skoro odvykli přemýšlet o Izraeli jako o srdci regionu, na který se po mnoho staletí dívala křesťanská Evropa jako na srdce Svaté země. I dnes v tomto regionu ale žijí stovky tisíc křesťanů.

Pokud Babišova vláda skutečně po volbách podlehla přesvědčení, že musí plnit své sliby a rozhodla se začít legislativně nejjednodušší záležitostí, mohla zrušení koncesionářských poplatků odhlasovat standardním způsobem během jakéhokoli všedního odpoledne. To by rozhodně nevyvolalo takový odpor veřejnosti.

V hnutí ANO Andreje Babiše se něco děje. Začali z něj odcházet ne zcela nevýznamní politici a proti postupu vedení se začíná ozývat dosud nebývalá kritika z vlastních řad. Otázky jsou zřejmé: Jak je to vážné? Může to být začátek rozkladu dominantní vládní partaje?

Aby se za nás děti nestyděly. Hnutí ANO v ohrožení vlastním heslem. Konec politického instinktu Andreje Babiše? Výsledek izraelských voleb je z pohledu tamních křesťanů šancí k usmíření. Velká záhada. 28. říjen v mé hlavě. Ministr kultury to myslí dobře. Se sebou

Na divadelním festivalu v Plzni se nás polská režisérka Maja Kleczewska snažila, a velmi sugestivně, zatáhnout do vzpoury slezských tkalců. Ta se odehrála v polovině 19.století a inspirovala slavného německého spisovatele, básníka a dramatika, který v roce 1912 za své dílo dostal Nobelovu cenu, Gerhardta Hauptmanna.

Při obhajobě útoku na koncesionářské poplatky se vláda uchyluje k řadě klamavých argumentů. Jednomu z nich ale nelze upřít pravdivé historické jádro. A to, když koaliční představitelé unisono a dokola opakují, že poplatky v minulosti chtěly zrušit – jak ODS, tak Pirátská strana.

Rusko může zaútočit na území Estonska. V případě konfliktu s Ruskem dobyde Severoatlantická aliance během několika dní ruský Kaliningrad. Lotyšsko rozmisťuje na hranici s Ruskem protitankové miny. Polské úřady vydaly doporučení pro občany, aby si udělali zásoby pro případ konfliktu.

Prezident Pavel při příležitosti státního svátku výročí založení Československa udělil 51 vyznamenání vynikajícím osobnostem a v projevu politikům připomněl, že jim byla volbami na vymezený čas propůjčena hlavní odpovědnost za budoucnost této země, a tento čas nesmí promarnit. Podle hlavy státu je v politice příliš málo slyšet jasná řeč o rizicích, kterým čelíme, a příliš málo skutečné odvahy.

Česko má momentálně tři prezidenty. Jednoho ve funkci a dva bývalé. Všichni tři se na výročí vzniku republiky 28. října dělí o pozornost veřejnosti, jakkoliv to u těch dvou bývalých je pozornost možná až trucovitě vynucená. Přesto, nebo právě proto stojí za pozornost srovnávat, co naši prezidenti lidu sdělují a jak ho chtějí formovat.

K čemu je dobré mít tři prezidenty? Jak (ne)může vypadat válka s Evropou? Historické kořeny Babišova krocení veřejnoprávnosti. Realita nebo obraz. Banky jako záchrana rozpočtů. Lula da Silva znovu vyhrál. Brazílie ale vyhráno nemá

Když s Italy přijde řeč na občanskou mobilizaci a protestní demonstrace, často si postesknou, že v Itálii chybí organizace a zaujetí, jaké vídáme ve Francii. „My Italové jsme ovce,“ povzdechl si jeden můj známý. „Francouzi, ti za to umějí vzít.“

Vláda Andreje Babiše prosazuje dvě ústavní změny, z nichž ani jedna nemá šanci na úspěch. Tou první je návrh na pořádání celostátních referend. Druhá by uzákonila českou korunu v ústavě.

Před týdnem jsem měl v této rubrice komentář s názvem Proč s mnoha Rusy nehne vraždění ukrajinských dětí. Bylo na něj hodně reakcí. Byly tak pozoruhodné, že jim věnuji dnešní komentář.

Pavlův bonbon (nejen) pro Putina. Návrhy vládní koalice na změny ústavy jsou jen politické divadlo. Proč s některými Čechy nehne vraždění ukrajinských dětí. Nepokoje v Itálii: od frustrace k rabování. Klempířovo ticho

Nedávno natočil v Praze německý novinář Paul Ronzheimer s prezidentem Petrem Pavlem hodinový podcast, který budí pozornost. Petr Pavel v něm totiž navrhuje způsob, jakým by Evropa mohla Vladimira Putina, který doposud nejeví ani v nejmenším zájem o mírová jednání s Ukrajinou, natožpak s Evropou, za jednací stůl přece jen dostat.

Ruský vůdce Vladimir Putin většinu času při úterním telefonátu s finským prezidentem Alexanderem Stubbem a norským premiérem Jonasem Gahrem Størem využil k tomu, aby oba lídry poučoval o středověkých slovanských dějinách. S odkazem na tři zasvěcené o tom informoval deník The Financial Times.

Číslovka 4:36 stručně a výstižně vyjadřuje, čeho jsme v posledních dnech svědky. Předseda STAN Vít Rakušan pevně stanovené hlasování na tuto ranní sobotní hodinu okomentoval slovy, že je to začátek konce Babišovy vlády. Vicepremiér a šéf Motoristů Petr Macinka to naopak označil za moment, kdy opozice konečně pochopila, že prohrála sněmovní volby.

Výsledky voleb se mnohdy dají jednoduše vyjádřit pomocí několika číslovek. Anebo naopak pomocí mnoha slov a výkladů. Tak je tomu i po posledním hlasování v Izraeli. Je příznačné, že ještě v době sčítání se za vítěze voleb označili oba hlavní lídři. Oba vskutku vyhráli. I prohráli.

Odpovědnost nezačíná ve chvíli, kdy už nemáme na výběr. Začíná tehdy, kdy ještě můžeme volit mezi cestou pohodlnou a cestou správnou. Těmito slovy uzavřel svůj projev k výročí vzniku Československa prezident republiky Petr Pavel.

Politici kráčí po pohodlné cestě bez ohledu na přání prezidenta. Přidružené členství bez přidružení i začlenění. EU a Kanada řeší, jak posílit vztahy. Kdo vyhrál v Izraeli? Záleží na úhlu pohledu. Příslovečná evropská nesoudržnost. Pro koho bude 4:36 osudná hodina

V Montrealu se schází summit nejvyšších představitelů Evropské unie a Kanady. Jednat budou o plánu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, jak prohloubit spolupráci s Ottawou na co nejvyšší úroveň. Podle jejích představ by se Kanada měla stát prvním přidruženým členem Unie.

Maroko má od 22. října novou vládu. A poprvé ji vede žena, Fátima Zahra Mansúríová. Maročané se nepochybně ptají, co nová vláda přinese jejich zemi. A Maročanky také, co bude tato premiéra znamenat pro jejich postavení v marocké společnosti.

I když přesnou podobu magistrátní koalice v Praze ještě neznáme, vypadá to, že obyvatele metropole čeká dvojí zdražování: Ze stávajících 3650 Kč se má dle plánů budoucího primátora Petra Hlaváčka cena za roční Lítačku zvednout na 5 tisíc, parkování v modrých zónách pak má nově za rok stát 2400 Kč místo dosavadních 1200 Kč.

V posledních dekádách se ve Washingtonu opakuje podobný scénář: když prezidentova strana ztratí většinu v Kongresu, začne opozice mluvit o impeachmentu. Obzvlášť, když je prezident, stejně jako Donald Trump, navíc značně nepopulární a o další zvolení už usilovat nemůže. Byť ani neoblíbenost není nutnou podmínkou – Bill Clinton by mohl vyprávět.

Základní otázka zní: Kdo dělá ze slov zbraně? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, měli bychom si nejprve připomenout, co západní civilizaci, ke které jsme se připojili po listopadu 1989, charakterizuje.

V polovině července oznámilo devět evropských zemí spolu s Ukrajinou vznik nové protibalistické koalice. Evropské země, které se účastní, jsou tyto: Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Norsko a Velká Británie. Cíl koalice je jasný a dnes naprosto nezbytný: posílit obranu Evropy a zajistit Kyjevu kriticky chybějící munici do protivzdušných systémů.

Všichni zvyšují daně. Proč ne Češi? Když je Trump „neomylný“, odnést to může Hegseth. Evropský systém protivzdušné obrany Freyja bude otestován ještě letos. Česko se neúčastní. Premiéra premiérky aneb Maroko našlo ženu. Co doopravdy dává smysl v Praze zdražovat. Podle Babiše slova nesmí být zbraň

Vysoký deficit je ekonomický zločin, zaznělo při projednávání státního rozpočtu na rok 2027. Existuje však něco ještě horšího než deficit, a to jsou vysoké daně.

Jordánsko se snaží, aby bylo vnímáno jako poklidná zóna uprostřed rozbouřené oblasti. Avšak i jeho společnosti se týkají mnohé z tlaků a zdrojů nestability typické pro jeho okolí. Páteční teroristický útok na kostel je projevem této skutečnosti.

Francie má za sebou dvě soboty demonstrací a násilností a podle všeho se nezdá, že by měly přestat. Jaký to má politický a sociální kontext?

Lula da Silva to dokázal. Staronový brazilský prezident zvítězil v nedělních volbách a už počtvrté zamíří do paláce Planalto. Jeho setrvání na vrcholu brazilské politiky je mimořádné nejen vzhledem k věku – tento týden oslaví jednaosmdesáté narozeniny –, ale i s ohledem na jeho životní příběh. Chudý chlapec ze státu Pernambuco, který se živil čištěním bot a prodejem pomerančů, se znovu stal nejmocnějším mužem Brazílie.

Plný Staromák nese první ovoce. Proč se ve Francii děje, co se děje. Útoky na křesťany v Jordánsku. Lula da Silva znovu vyhrál. Brazílie ale vyhráno nemá. A na konec glosa Ivy Pekárkové. Moderuje Petr Hartman.

Opozice se Andrej Babiš (ANO) nebojí, před občany má ale respekt. Ví, že vlna jejich podpory ho kdysi vynesla do politiky, a nechce, aby byl jimi jednou odsouzen do role kůlu v plotě. Scénář zválcování oponentů v prvním sněmovním čtení zákona, jenž má převést veřejnoprávní média pod státní rozpočet, nechal na partnerech z Okamurovy SPD. Ti, ale ani Motoristé, kteří si budují pověst provokatérů, nechtějí ani slyšet, že by se na koaliční vůli mělo něco měnit.

Zhruba před měsícem, konkrétně 30. září, přišla ruská armáda s prvním masivním kombinovaným útokem na Ukrajinskou energetiku od skončení loňské topné sezóny. Jednotlivé útoky na energetickou soustavy napadené země přitom téměř denně přicházely už od léta. Během října však začaly být mohutnější a prakticky každodenní.

Jsou Spojené státy za prezidenta Trumpa stále ještě naším spojencem? Jistěže, všechny spojenecké smlouvy platí, Severoatlantická aliance stále funguje, avšak otázkou je toto: je prezident Trump jako osoba stále naším spojencem?

Po 19,5 hodinách poslanci minulý čtvrtek v noci schválili základní údaje rozpočtu na příští rok s deficitem ve výši 386 miliard korun. Základní parametry se už měnit nemohou, teď nastanou dohady o rozpočtech jednotlivých kapitol a potenciálních přesunech peněz uvnitř rozpočtu. Zkrátka rozpočet na rok 2027 je za námi a je lepší na něj co nejdřív zapomenout, i když tu s námi bude po celý další rok.

Co znamenají pro Česko výsledky slovenských komunálních voleb. Banky jako záchrana rozpočtů? Energetika Ukrajiny před pátou válečnou zimou. Je Donald Trump náš spojenec? A na konec glosa Ondřeje Neffa. Moderuje Kamila Pešeková.

Slovenská opozice doufala, že se jí podaří v komunálních a krajských volbách porazit vládní strany aspoň tak, jako se to povedlo v Česku v souboji s koalicí Andreje Babiše (ANO). Nevyšlo to, premiér Robert Fico (Smer) nemusí narychlo organizovat hlasování v parlamentu na 4:36 ráno, aby po porážce ukázal svaly.

Vláda tvrdí, že jediným důvodem snahy o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a převedení financování médií veřejné služby pod státní rozpočet je to, aby lidé „nemuseli platit složenky“. A že urgentní způsob, kterým to provádí, je dán tím, že změnu slíbili voličům.

Dělba moci je způsob, jak zabránit zneužití moci a ochránit svobodu občanů. U nás toto sousloví bývá buď adorováno, nebo zpochybňováno. Dokonce jsme od našich vrcholných politiků slyšeli, že nevědí, co to je, i když dělba moci má velice starou historii.

Umělá inteligence, či superinteligence, jak ji nazývají někteří, vstoupila do našich životů poměrně nedávno, avšak již dnes je jasné, že brzy se stane faktorem, který bude do velké míry určovat další osudy lidstva. Dnes už není významné postavy, která by nepronesla o tomto jevu pár poučených slov.